Stránka Hany Bicanové

16. 7. 2016 Sobota

Dovolenou začínáme v Praze na hl. n., odkud jedeme vlakem cca v 10 hodin směr Břeclav. Vzhledem k tomu, že je to mezinárodní vlak, je docela plný. Místenku jsme bohužel nesehnali, ale naštěstí místo k sezení jsme našli. Vlak má jídelní vůz, a tak část jízdy jsme v jídelním voze, kde si dáváme jídlo. Nejdřív Honza, a pak já. Honzík hezky sedí v kočárku a část cesty i spí.

Vlak jinak zastavuje v Kolíně, Pardubicích a Brně.

V Břeclavi jsme cca ve 13 hodin. V Břeclavi se přesouváme pouze z jednoho vlaku do druhého. Z Břeclavi jedeme ve 13:10 vlakem do Lednice.

V Lednici jsme ve 13:40 a o 10 minut později již na nás čeká taxík, který Honza dopředu objednal. Taxík mě a všechny naše zavazadla odváží do kempu Paliště, který se nachází v Nejdku. Honza s Honzíkem v kočárku jde pěšky.

Zhruba ve 14 hodin jsem v kempu Paliště. Než Honza s Honzíkem dorazil, tak jsem zjistila jak je to tam s ubytováním – kde si můžeme postavit stan, jak je to ohledně placení atd. Dávám si pak tam i něco k pití a k jídlu.

Kolem 15 hodiny Honza přichází do kempu. Vzhledem k tomu, že je Honzík hladový, tak dáváme našemu malému hladovci najíst.

Jakmile je dítko nasyceno nebrání nám nic tomu, abychom nepostavili stan. Všímáme si, že asi bude pršet, a tak stavění stanu neodkládáme.

Možností kam postavit stan je hodně. Kemp je docela velký a moc stanů zde není. Stan se staví lehce, a tak jej máme za chvíli postavený.

Jen co jsme stan dostavěli, tak začalo pršet. S Honzíkem zalézám do stanu a netrvá dlouho a Honzík spí a já pak nakonec také.

Po hodince odpočinku vylézáme ze stanu. Pořád trochu prší. Vzhledem k tomu, že se nám nechce být až do večera jen v kempu, jdeme se projít do vesnice. V centru obce se nachází Lednická hospůdka, kde zrovna grilují. Po chvilkovém váhání nakonec jdeme do hospůdky a dáváme si tak k večeři grilovanou krkovičku. Moc si na grilované krkovičce pochutnáváme.

Z Lednické hospůdky se jdeme ještě projít po vesnici. Vesnice je docela upravená.

Po krátké procházce po Nejdku jdeme zpět do kempu. Honzík dostává mléko a večeři a jde spát. Jakmile Honzík již spí, s Honzou chvíli sedíme u stánku v kempu. Po nějaké době jdeme spát i my a doufáme, že další den nám počasí bude přát přeci jen více.

17. 7. 2016 Neděle

Živý budík Honzík nás budí cca v 8 hodin. Chvíli ho přemlouváme, aby ještě ležel ve spacáku, ale již se mu ležet nechce. Nezbývá nám nic jiného než se vysoukat z vyhřátého spacáku a dát si tak snídani.

Po snídani ovšem zjišťujeme, že je Honzík nějaký mrzutý, a tak jej na chvíli dávám ještě do stanu a do spacáku a ještě usíná.

Probouzí se kolem 10 hodiny a po probuzení má o mnoho lepší náladu než ráno. Počasí je pěkné, a tak se vydáváme do Lednice.

V Lednici jsem kolem 12 hodiny. Naše cesta vede nejdříve do obchodu Coop, kde nakupujeme trochu jídla a Honzíkovi kupujeme pleny. Celý balík plen se nám vézt nechtělo. Řekli jsme si, že je obstaráme nějak v průběhu našeho cestování.

Po nakoupení, objevujeme pivní bar Červená cihla, kde točí pivo z Pivovaru Břeclav, a tak jdeme na pivo. Musíme říci, že pivo nám chutná.

Po chvilkovém posezení u piva se vydáváme na procházku po Lednickém areálu. Je neděle a ještě k tomu pěkné počasí, a tak v areálu nejsme rozhodně sami.

Nejdříve se vydáváme k Minaretu.

Lednický minaret je asi 62 metrů vysoká romantická rozhledna. Jedná se o nejstarší dochovanou rozhlednu na českém území a zároveň o jediný minaret v České republice.

Rozhlednu nechal postavit Alois I. z Lichtenštejna. Stavěla se v letech 1797 – 1802 a náklady se vyšplhaly údajně na jeden milion zlatých, velkou sumu si pravděpodobně odnesl architekt Jozef Hardtmuth.

Rozhledna leží v nadmořské výšce 175 m. n. m.. Má tři vyhlídkové ochozy, přičemž k nejvyššímu vede 302 schodů. V jednopatrové hranolové základně s arkádami je osm místností s orientální výzdobou. Z ochozu je vidět park, Pavlovské vrchy, Bílé Karpaty a dokonce vrcholek věže svatoštěpánského dómu ve Vídni.  

Návštěvu Minaretu si nenecháváme ujít. Já mám vstup díky kartě AMG (Asociace muzeí a galerií) zdarma a Honza platí vstupné, které je 40. Nejdříve navštěvuji Minaret já, a pak Honza. Výhled z Minaretu je opravdu pěkný.

Mezitím než Honza přišel, tak Honzík usnul. Necháváme tedy Honzíka vyspat. Dobu, kdy Honzík spí, využíváme k občerstvení.

Když se Honzík probudil, vydáváme se k zámku. Když přicházíme k zámku, zjišťuji, že stíhám prohlídku. Opět využívám kartu AMG. Po předložení karty dostávám vstupenku. Chvíli čekám na prohlídku. Čas do prohlídky využívám k focení zámku.

V 17 hodin se pro mě zámek otevírá a vydávám se na I. okruh, který zahrnuje přízemí a reprezentační sály.

Prohlídka zámku trvá necelou hodinu.

Mezitím co jsem byla na prohlídce zámku se Honza s Honzíkem ještě prošel zámeckým parkem, a pak na chvíli zašel opět do pivního baru Červená cihla, kde jsem ho pak vyzvedla.

Po 18 hodině se vydáváme pěšky směr Nejdek a kemp Paliště. Honzík dostává večeři a postupně se střídáme v koupeli v Dyji.

Po koupeli v Dyji uspávám Honzíka a Honza mezitím dělá večeři. Když Honzík již spí, jdu za Honzou a dáváme si večeři – salát.

Po večeři chvíli sedíme v kuchyňce a povídáme si s lidmi, kteří jsou též v kempu ubytovaní. Počasí se večer zhoršilo. Opět začalo pršet. Vzhledem k tomu, že je již večer a jsme již v kempu a je zde i zázemí, kde se dá posedět, tak nám to tolik nevadí.

S lidmi ubytovanými v kempu jsme se docela zapovídali. Spát jdeme kolem půlnoci. Usínáme během chvíle.

18. 7. 2016 Pondělí

Budíme se kolem 8 hodiny a v kolem 9 hodiny odcházíme směr Lednice. Snídani máme objednanou v pivním baru Červená cihla.

Po snídani se vydáváme na prohlídku skleníku zámku Lednice.

Zámecký skleník byl postaven na části plochy bývalé dřevěné oranžerie založené už v roce 1717. V roce 1842 ruší kníže Alois II. Josef tuto stavbu a dává pokyn svému architektu Jiřímu Wingelmüllerovi, aby zahájil novou, ve své době moderní, provedenou mimo klasické stavební materiály v oceli, litině a skle. Na tomto díle se patrně podílel anglický konstruktér P. H. Desvignes. Stavba si vyžádala téměř 160 tisíc zlatých.

V zámeckém skleníku se nachází mimo jiné nejvzácnější česká skleníková rostlina – strom 300 – 500 letého cykasu Encephalartos Altensteinii.

Skleník není nikterak velký, a tak nám prohlídka zabere zhruba půl hodiny. Já jinak opět při vstupu využívám kartu AMG a Honza platí vstupné. Vstupné do skleníku je 60 Kč. Skleník jinak stojí za návštěvu.

Po prohlídce skleníku se vydáváme na autobusovou zastávku, odkud jezdí autobus do Valtic. Autobus nám přijíždí v 11:30. Cesta netrvá dlouho.

Z Valtic jdeme kousek po cyklostezce, a pak cestou mezi vinicemi směr Kolonáda.

Kolonáda na Rajstně je romantický klasicistní gloriet v Lednicko-valtickém areálu. Nachází se ve výšce 280 m. n. m. asi 1,6 km od centra Valtic. Klasicistní kolonáda obdélníkového půdorysu je tvořena 24 sloupy s korintskými hlavicemi. Vyvýšená atika uprostřed tvoří tvar vítězného oblouku. V krajním pilíři kolonády je umístěno schodiště, vedoucí na vyhlídkovou plošinu na střeše.

Kolonádu nechal postavit v letech 1817 – 1823 kníže Jan I. z Lichtenštejna jako vyhlídku a zároveň památník na svého zesnulého otce Františka Josefa I. a bratry Filipa a Aloise I. Architektem kolonády byl ještě Josef Hardtmuth stavbu provedl jeho nástupce Josef Kornhäusel. Předlohou byl gloriet ve

Když přicházíme ke Kolonádě, zjišťujeme, že je zavřená ačkoliv nám internet dal informaci, že je otevřená.

Kolonádu si tedy prohlížíme jen z venku a kocháme se výhledem na Valtice jen od Kolonády a od posezení, které je nedaleko Kolonády.

U posezení přebalujeme Honzíka a dáváme si oběd. Honzík dostává přesnídávku a já a Honza si dáváme sušenku „Opičí“.

Po posezení s pohledem na Kolonádu se vydáváme do Valtic. Zpět jdeme trochu jinou cestou. Cestou se zastavujeme v Muzeu železné opony, které stálo za návštěvu. Expozice je doopravdy zajímavá. Já jsem jinak zde opět využila kartu AMG.

Po návštěvě muzea jdeme do Valtic a do Vinařských sklepů, které si nejen prohlížíme, ale i zde degustujeme vína.

Po posezení ve Vinařských sklepech jdeme na náměstí ve Valticích. Náměstí se nám líbí. Chvíli zde ještě sedíme v jednom baru. Mají zde dětské hřiště, a tak Honzík na chvíli dáváme na houpačku. Z houpání má velkou radost.

Cca v 18 hodin jedeme autobusem do Lednice. V Lednici pak přestupujeme na autobus, který nás odváží do Nejdku.

Cca v 19 hodin přicházíme do kempu. Honzík dostává večeři a my si dáváme postupně koupel v Dyji. Honzíka dlouho uspávat nemusím. Usíná brzy.

Po uspání Honzíka si dáváme večeři my. Dáváme si jeden pytlík jídla Travellunch. Opět nás toto jídlo nezklamalo.

Honza sedí u piva s majitelem kempu a jeho kamarády. Já dopisuji cestovní deníček.

19. 7. 2016 Úterý

Budíme se kolem 8 hodiny. Kolem 9 hodiny si dáváme snídani. Po snídani balíme věci. Kolem 12 hodiny odcházíme z kempu na autobusovou zastávku Lednice, Nejdek. Ve 12:35 nám přijíždí autobus, kterým jedeme do Mikulova.

Je to taková vyhlídková jízda. Z autobusu máme pohled na v. n. Nové Mlýny a dále na zříceninu hradu Sirotčí hrádek.

Autobusem jsme se dostali na vlakové nádraží v Mikulově. Vlakem se pak přesouváme do Okříšku a z Okříšku jedeme vlakem do Českých Budějovic.

Kolem 20 hodiny jsme v Českých Budějovicích. Na nádraží nás vyzvedávají příbuzní, ke kterým jedeme domů.

Po příjezdu koupeme Honzíka a dáváme mu večeři. Po večeři jde Honzík do postýlky a spát. Chvíli trvá než usne.

My si jinak také dáváme večeři a chvíli sedíme a povídáme si.

Když jsme již už unaveni, jdeme spát.

20. 7. 2016 Středa

Vstáváme o něco později. Honzík byl moc hodný a nechal nás vyspat déle. Dáváme si snídani. Po snídani se jedeme s příbuznými podívat do Podevrážského vodního mlýna nedaleko obce Čakov.

Po příjezdu ze mlýna, máme oběd. Honzíka po obědě dáváme spát. Když je Honzík probuzený, vydáváme se na procházku do centra Českých Budějovic. Navštěvujeme zde jinak Minipivovar Krajinská 27 a musíme uznat, že pivo mají dobré.

Po procházce centrem Českých Budějovic se vydáváme zpět domů k příbuzným.

Dáváme si večeři a opět chvíli sedíme a povídáme. Jakmile cítíme únavu, jdeme spát.

21. 7. 2016 Čtvrtek

Po snídani se Honza vydává na nákup. Já balím věci. Není mi ovšem moc dobře a zjišťuji, že mám i teplotu.

Má teplota nakonec rozhoduje o dalším směru naší dovolené. Místo, abychom pokračovali, jeli na Soumarský Most, jedeme do Prahy.

V Praze jsme na večer. Po 19 hodině jdu na pohotovost, kde mi předepisují antibiotika. Dle vyšetření mám nějaký zánět močových cest. Naše putování s živým batohem a se stanem vlakem napříč Českou republikou tedy končí.

Snad to co jsme měli o dovolené v plánu, někdy v budoucnu uskutečníme.